1 January 2026 in Právník
Studie analyzuje kauzu českého dobrovolníka F. S., který v prostoru probíhajících bojových operací na Ukrajině působil v jednotce podřízené silám teritoriální obrany a přisvojoval si věci padlých vojáků a civilistů. Zkoumá, zda české soudy přesvědčivě vyložily znaky plenění podle § 414 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, zejména pojem „prostor válečných operací“, a jakou interpretační roli při tom mají zákaz plenění v mezinárodním humanitárním právu, Římský statut Mezinárodního trestního soudu a související odborná literatura. Současně se věnuje odlišení plenění od rekvizice či vojenské potřeby, otázce služby v cizích ozbrojených silách podle § 321 trestního zákoníku a důkaznímu významu digitálních záznamů, svědeckých výpovědí a právní pomoci z Ukrajiny. Cílem textu není pouze zhodnocení správnosti výsledku posuzované věci, ale i posouzení, nakolik dosavadní judikatura otevírá prostor pro další výkladové zpřesnění na pomezí vnitrostátního trestního práva a mezinárodního humanitárního práva. V závěru studie shrnuje přínosy a limity dosavadní rozhodovací praxe a formuluje doporučení de lege lata i de lege ferenda.